Světový průmysl je velmi rozsáhlý a představuje pro planetu neuvěřitelnou zátěž, argumentuje Jensen, a i kdybychom všichni snížili svou uhlíkovou stopu na nulu, přírodní klima se nezmění a průmysl bude dále způsobovat rozsáhlé přírodní katastrofy. Jestliže průmysl jednoznačně a masivně ohrožuje veškeré přírodní druhy, proč se vlastně snažit zachránit recyklováním a kompostováním svět? Jensen věří této šílené myšlence. „Může snad rozumný člověk věřit, že třídění odpadu by zastavilo Hitlera nebo kompostování ukončilo otroctví a přineslo osmihodinovou pracovní dobu.?“ tak začíná Jensenův článek.

Přesto všechno se však většina z nás k tomuto „šílenství“ přidala. Učíme děti vypnout světla, když je nepoužíváme, pouštíme se do osvětových kampaní o nezavlažování trávníků během období sucha, a vlády nabízejí daňové výhody pro ty, kteří si zakoupí energeticky úsporné spotřebiče. Docela komicky může působit nedávno zveřejněná zpráva v Brazílii, která vyzývá obyvatele, aby se při sprchování vyčůrali a šetřili tak odpadní vody.

Přes veškeré snahy však musíme uznat, že největšími spotřebiteli energie, vody a jiných zdrojů zůstávají daleko větší hráči: obchodní společnosti, zemědělství, doprava atd. A ti také produkují drtivou většinu skleníkových plynů, jak podotýká Jensen.

Proč tedy věříme, že můžeme něco změnit?

Jensen si myslí, že naše kapitalistická a konzumní společnost nás přesvědčila, že veškerá síla spočívá v penězích, které utrácíme. Pokud koupí lidé například úsporně splachovací záchod, věří, že podpořili správného výrobce a na světě se ušetří více vody. Zatímco spotřebitelské trendy mohou a určitě z velké části řídí průmysl, jako například současný nárůst prodeje biopotravin na základě poptávky, často to není tak jednoduché a nestačí to k tomu, abychom zastavili rozsáhlé a nevratné přírodní škody způsobené průmyslem.

Popravdě řečeno, lidé jsou schopni ovlivnit změnu mnohem více, než jen jejich peněženky. Hlasování, protesty a lobbing jsou jen některé z řady možností, upozorňuje Jensen. Ale na konci každého dne, ne každý hledáme hmatatelný a vhodný způsob jak opravdu změnit „dnešek“. Možná právě proto se o udržitelný způsob života snažíme individuálně a někdy se až vyhýbáme agresivnějším a radikálnějším činům, které by nás stály roky času a energie a přinesly pouze skromné výsledky. Zatímco skutky jedince mohou přispět k tomu, aby se cítil lépe, Jensen zdůrazňuje, že „osobní změna není rovna změně společnosti“.

Buď změnou, kterou si přeješ vidět ve světě

Všichni odpůrci Jensenových názorů budou tvrdit, že život udržitelným způsobem je nesmírně důležitý akt a že každá rozsáhlá společenská změna začíná na místní úrovni. U jednotlivců, kteří jsou ochotni změnit své chování a jít vzorem ostatním.

Zatímco můžeme s Jensenem souhlasit, že světový průmysl je zajité nepřehlédnutelnou hrozbou životního prostředí, zároveň budeme pevně trvat na svém, že změna začíná u jednotlivce a jeho rozhodnutí žít pro lepší budoucnost. A ano, tváří v tvář tak velkým globálním problémům, si můžeme udržet životní komfort a přitom pomoci zachránit svět.

Z originálu Do We Waste Our Time With ‘Environmentally Friendly’ Living? by Jennifer Colletti přeložila Hana Blahoutová (http://www.ecology.com/2011/09/12/waste-time-environmentally/)

Dnes se však labyrinty také budují, ale z jiných důvodů. Většinou na veřejných místech v městských parcích, kde je jejich hlavním úkolem místo zkrášlit a vytvořit zajímavý prostor pro hru dětí a setkávání a odpočinek lidí. Takovéto stavby a zahradní prvky však také budují zdravotnická zařízení, lázně a různá wellness a relaxační centra ve svých zahradách. Důvod je čistě terapeutický. Psychologové tvrdí, že chůze v kruhovém labyrintu pomáhá člověku se soustředit a napomáhá odbourávat stres.

Labyrint na rozdíl od bludiště má jen jednu možnou cestu. Vstoupíte do něj a pokračujete nejčastěji v kruzích, až ke středu. Psychologové radí, že jestliže chcete vyřešit nějaký problém, máte si před vstupem do labyrintu stanovit jasný cíl. Vaše myšlenky by se pak měly postupně rozmotávat, stejně jako se odvíjí cesta ke středu labyrintu. Výborné účinky podle psychologů má chůze v labyrintu také při potlačování nadměrného stresu. Pozitivní účinek údajně tkví v kombinaci několika pozitivních faktorů. Prvním z nich je chůze samotná.

Řada lidí uvádí, že chůze jim pomáhá se soustředit a uklidňuje je. Je to proto, že chůze je nejpřirozenější pohyb člověka. Náš mozek se také během chůze soustředí na chůzi samotnou a nezatěžuje nás jinými myšlenkami. Je to tedy ideální příležitost přemýšlet o určitém problému. Druhá podle psychologů důležitá věc je, že cesta labyrintem vždy vede k cíli. My si to sice přímo neuvědomujeme, ale pro naše povědomí to má blahodární vliv.

Jestliže cesta labyrintem vede k úspěšnému cíli, proč by k úspěšnému konci nevedlo i naše počínání. Třetí důležitý faktor je, že ve většině labyrintů je člověk od okolního světa oddělen zdí, keři, stromy… Tato bariéra na nás prý působí velmi pozitivně. Veškerý stres je zanechán vně zdi labyrintu. Uvnitř se tak můžeme zklidnit a přemýšlet o důležitých věcech bez rušení.

Pokud není nikde poblíž vašeho bydliště labyrint k dispozici, netruchlete. Labyrint si můžete vytvořit sami. Třeba na zahradě stačí posekat trávu do kruhů. Není to ideální řešení, ale podle odborníků již samotná symbolika labyrintu má pozitivní účinek. Také si můžete vysázet keře či stromy do podoby labyrintu. Pokud však nemáte možnost zřídit si svůj vlastní labyrint, alespoň co nejčastěji choďte. Přispějete tak nejen ke svému fyzickému zdraví, ale také k duševnímu. I samotná chůze má totiž na naši psychiku blahodárný vliv.

J.H.

Ekologické chovy zvířat mají společné několik věcí. Je to především relativně volný pohyb zvířat a chov v přirozených bezstresových podmínkách, ve kterém se mohou zvířata přirozeně projevovat. Další podmínkou biochovu je kvalitní krmivo a šetrná porážka zvířat na certifikovaných jatkách. Splnění všech těchto podmínek by se mělo projevit na lepší chuti a křehkosti masa.

Biohovězí

Podle organizace FIBL (Švýcarský výzkumný ústav ekologické zemědělství) má maso skotu chovaném v ekologických podmínkách o 10-60% vyšší obsah nenasycených mastných kyselin. České biohovězí na našem trhu pochází především od farmářů, kteří pastevním způsobem chovají speciální mastná plemena skotu. V anketě, kterou pořádá organizace PRO-BIO LIGA bylo biohovězí zvoleno „Nejoblíbenějším českým biovýrobkem roku 2006“.

Biovepřové

Vepřové maso je jediným produktem chovu prasat. Za parametr kvality vepřového masa je dnes považován obsah tuku. Maso by mělo obsahovat co nejméně sádla a dosahovat co největší zmasilosti. Biovepřové však z hlediska tohoto parametru nedopadá vůbec dobře. Příčinou je paradoxně splnění podmínek ekologického chovu, tedy požadavky na krmení a celoroční pobyt prasat venku. Biovepřové tedy nebude nejlepší volbou pro příznivce nízkokalorické stravy.

Biouzeniny

Biovepřové a biohovězí se používá také při výrobě uzenářských výrobků. Mezi nejoblíbenější patří biošunka a biouherák. Tyto dva výrobky byly také oceněny v soutěži „Česká biopotravina roku 2004 a 2005“. Na rozdíl od klasické šunky má biošunka mírně šedou až nahnědlou barvu. Nejedná se však o vadu, ale o přirozenediou barvu mírně zauzeného masa, které je konzervováno pouze mořskou solí a mírně okořeněno biokořením.

Biomaso se dá koupit porcované ve vaničkách v některých bioprodejnách nebo v supermarketech. Populární je také nákup masa přímo u farmářů nebo řezníků. U biomasa by měl prodejce být schopen doložit certifikát o původu bioproduktu, který vydává kontrolní organizace pro ekologické zemědělství.

R. K.

1. Včela

Jistě, žihadlo je bolestivé, ale opylování rostlin včelami je nezbytné. Odhaduje se, že jedna třetina lidských potravin je závislá na opylování hmyzem a z　toho včely tvoří většinu opylovačů. Týká se to hlavně domácích evropských včel. Tedy až příště budete slyšet bzučení, zvažte, zda-li si včely za jejich tvrdou práci nezaslouží potlesk.

2. Hovnivál

Název mluví za vše – tento brouk hraje klíčovou roli ve světovém zemědělství, tím jak pohřbívá výkaly. Tento proces zlepšuje nejen koloběh živin a půdní strukturu, ale také tím chrání zvířata. Odstraní totiž potenciální stanoviště pro mouchy a jiné přenašeče nemocí.

Americký Institut biologických věd vydal zprávu, že americký dobytkářský průmysl ušetří zhruba 380 milionu dolaru ročně, a to díky hovniválům. Je to špinavá práce, ale někdo ji dělat musí.

3. Sup

Sup by mohl být považován díky jeho chuti na mršiny za přírodního popeláře. Mršiny jsou ideálním prostředím pro bakterie a další nebezpečné organismy. Sup má však neuvěřitelnou odolnost proti botulismu. Tato schopnost mu umožňuje odstranit zdechliny a zachovat čisté životní prostředí, které zbaví potenciálně nebezpečného odpadu.

Bohužel ztrátou přirozeného prostředí a v　důsledku nelegálního lovu jsou tito dravci ve velkém nebezpečí.

4. Žížala

Žížala získala své „zelené“ osvědčení kvůli vrtání podzemních chodeb. Do půdy se poté může dostat více vody a vzduchu. Jak vrtají tunely, požírají půdu i s　organickou hmotou, která po průchodu jejím tělem vytvoří kvalitní hnojivo.

5. Velký bílý žralok

Mysleli jste, že ve vodě je bezpečno? Vlastně je to mnohem bezpečnější, než si většina lidí myslí. I když v　médiích se útoky bílých žraloků objevují často, ve skutečnosti jich je velmi málo a daleko od sebe. K　útoku většinou dojde kvůli tomu, že si žralok poplete člověka se svoji kořistí, a ne kvůli jeho zálibě v　lovení lidí. Žraloci navíc hrají zásadní roli v　mořských ekosystémech. Pomáhají udržovat stálou populaci a zabraňují tak poškození mořského potravního řetězce.

6. Lemur

Podobně jako africký papoušek šedý, lemuři konzumují sezónní ovoce a rozptylují nestrávená semena po celém jejich životním prostředí. Semena pak klíčí a doplňují zeleň. To je pro ostrov Madagaskar, který ztratil v　důsledku těžby dřeva a zemědělství 80 % stromového porostu, velmi důležité.

7. Africký papoušek šedý

Tento pták je nejlepším přítelem tropického lesa. Prostřednictvím výkalů rozšiřuje nestrávená semena. Kromě toho, některé druhy jedí nektar a tak hrají důležitou roli při opylování různých rostlin. Také velmi dobře napodobuje člověka. Některé studie tvrdí, že je stejné inteligence jako šimpanzi nebo delfíni.

8. Fenek berberský

Má schopnost lokalizovat kořist, která je ukryta pod zemí. Tím dokáže udržet populaci hlodavců na stabilní úrovni a nehrozí jejich přemnožení a následné ohrožení zemědělských plodin. Drobné šelmy jsou nezbytné pro udržení ekosystému, ale v　současné době trpí ztrátou přirozeného prostředí a jsou na ně také často pořádány hony a to i přesto, že nepředstavují pro člověka hospodářskou hrozbu.

9. Datel

Datel konzumuje velké množství hmyzu, zvláště otravné termity. Pomáhá tak udržet populace škůdce pod kontrolou. Ovšem špatná zpráva je, že tento druh žije jen v　teplé tropické oblasti v　Grand Cayman.

10. Krajta královská

Tento had má tendenci vytvářet klubíčka, pokud je v　nebezpečí. Jeho hlava je pak chráněna ve středu tohoto klubíčka. Běžně se vykytuje v　Africe. Afričtí vládci motivy těchto hadů zdobili šperky, a proto se označuje jako královská. Živí se drobnými hlodavci a tak jim brání v　přemnožení.

Zdroj: http://green.yahoo.com/blog/care2/343/10-planet-helping-animals.html

Přeložil: J. H.

Legislativa

Jako řada jiných zákonů byl i zákon č.123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí implementován do české legislativy z důvodu vstupu České republiky do Evropské unie. Informace o životním prostředí poskytují tzv. povinné subjekty, což jsou správní úřady a jiné organizační složky státu, orgány samosprávy a jimi zřízené právnické osoby – např. obecní úřady, krajské úřady, krajské hygienické stanice apod.

O jaké informace můžete podle tohoto zákona například žádat?

• stav a vývoj životního prostředí, příčiny a důsledky tohoto stavu
• připravované nebo prováděné činnosti a opatření a uzavírané dohody, které mají nebo by mohly mít vliv na stav životního prostředí
• stav složek životního prostředí, včetně geneticky modifikovaných organismů, a o interakci mezi nimi, o látkách, energii, hluku, záření, odpadech včetně radioaktivních odpadů a dalších emisích do životního prostředí, které ovlivňují nebo mohou ovlivňovat jeho složky, a o důsledcích těchto emisí
• využívání přírodních zdrojů a důsledky na životní prostředí a rovněž údaje nezbytné pro vyhodnocování příčin a důsledků tohoto využívání a jeho vlivů na živé organismy a společnost
• vliv staveb, činností, technologií a výrobků na životní prostředí a veřejné zdraví a posuzování vlivů na životní prostředí
• správní řízení ve věcech životního prostředí, posuzování vlivů na životní prostředí, petice a stížnosti v těchto věcech a jejich vyřízení a rovněž informace obsažené v písemnostech týkajících se zvláště chráněných součástí přírody a dalších součástí životního prostředí chráněných podle zvláštních předpisů
• ekonomické a finanční analýzy použité v rozhodování a další opatření a postupy ve věcech životního prostředí, pokud byly pořízeny zcela nebo zčásti z veřejných prostředků
• stav veřejného zdraví, bezpečnost a podmínky života lidí, pokud jsou nebo mohou být ovlivněny stavem složek životního prostředí
• zprávy o provádění a plnění právních předpisů v oblasti ochrany životního prostředí
• mezinárodní, státní, regionální a místní strategie a programy, akční plán apod., jichž se Česká republika účastní, a zprávách o jejich plnění
• mezinárodní závazky týkajících se životního prostředí a o plnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána
• zdroje informací o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů 

Procesní postup

O informace může žádat (ústně, písemně, telefonicky, faxem) jakákoliv fyzická nebo právnická osoba. Z žádosti musí být patrné, čeho se požadovaná informace týká a kdo ji podal. Povinný subjekt musí informaci sdělit do 30 dnů.

Pokud je žádost nedostatečná nebo nepřesná, vrátí ji povinný subjekt k doplnění do 15 dnů. V případě, že se žadatel domáhá informace u subjektu, který ji nemá k dispozici a ani ji ze zákona mít nemá, informuje žadatele o dané skutečnosti opět do 15 dnů a současně ji tento postupuje příslušnému povinnému subjektu (pokud ho zná). Žádosti o již zveřejněné informace může povinný subjekt do 15 dnů vyřešit sdělením údajů umožňující vyhledání zveřejněné informace.

Informace jsou poskytovány bezplatně, ale povinný subjekt může požadovat uhrazení např. CD nosiče nebo jiného média, na kterém je informace předána.

R. K.

Infratopení je založeno na vyzařování infračervených paprsků, které mají vlastnost ohřívat jiné předměty. Jeho princip je tedy trochu jiný než klasické vytápění. Infračervené paprsky neohřívají přímo vzduch, ale nejdříve veškeré vybavení v místnosti a od těch se teprve ohřívá okolní prostředí.

Výhodou infrapanelů je zejména rovnoměrné vytápění. Teplotní rozdíl mezi podlahou a stropem je při použití infrapanelů nanejvýš 2° C. Místnost se vytápí všude stejně a cirkulace vzduchu je minimální, tudíž velice vhodná pro alergiky, protože prach a alergeny nejsou vířeny.

Jelikož je infrazáření vlastně forma energie, která se pohybuje vzduchem podobně jako světlo, má při vytápění jistý nedostatek. Neumí projít pevnou strukturou. Postavený nábytek vlny infrazáření zastavuje a za nimi může být „zima“. Proto je vždy důležité pečlivě zvážit, jak a kam panel umístit, aby pojal co největší část místnosti.

K dostání jsou na trhu jak stropní, tak stěnové infrapanely a každý druh má svá pro a proti. Obecně jsou však výrobky velmi úsporné a mají dlouhou životnost. Výrobci uvádějí bezúdržbový chod až 50 let.

Stěnové panely jsou často prováděny ve formě obrazu, můžete vybírat z pestré nabídky motivů a panel bude sloužit i jako designový doplněk vašeho interiéru. Montáž panelu zvládne opravdu každý, zahrnuje pouze připevnění na stěnu a připojení do elektrické zásuvky.  

Ceny panelů se samozřejmě liší dle velikosti a příkonu. Levnější lze sehnat okolo 5.000 Kč, přičemž jejich příkon se pohybuje okolo 180 W. Výpočet vhodného příkonu lze posoudit až po přesné analýze místnosti, ale obecně lze počítat s 20 W na 1 m².

Díky rychlému nástupu plného výkonu (mezi 10 – 20 min od zapnutí) a lepšímu tepelnému hospodaření uvádí výrobci až 40% úsporu nákladů. V nízkoenergetických domech jsou stále častěji používaným prostředkem, jak zpříjemnit atmosféru uvnitř domu, zároveň ušetřit a v neposlední řadě prospět svému zdraví. Princip sálavého tepla je totiž nejenom příjemný, ale dokonce je využíván při léčbě řady nemocí.

Hana Blahoutová