Evropská unie už za rok, konkrétně od 18. února 2027, zásadně změní pravidla pro baterie v elektronice. Nařízení zavádí požadavek na snadnou vyměnitelnost baterií koncovým uživatelem nebo nezávislým odborníkem.
Cíl je jednoduchý: když přestane fungovat baterie, nemá to znamenat konec celého zařízení. Změna se dotkne nově uváděných spotřebičů a promítne se nejen do jejich konstrukce, ale také do ekonomiky výroby. To může ovlivnit jejich pořizovací cenu.
Nařízení (EU) 2023/1542 o bateriích zavádí jednotná pravidla pro celý životní cyklus baterií – od výroby až po recyklaci, včetně zavedení tzv. digitálního pasu baterie a označování baterií QR štítkem. Nařízení se týká široké škály spotřební elektroniky a jejím cílem je prodloužit životnost výrobků, snížit množství elektroodpadu a zvýšit využívání recyklovaných materiálů z baterií a elektroodpadu při výrobě nových baterií. Zároveň ale zvyšuje nároky na výrobce v oblasti konstrukce a servisu.
Výměna baterie se dnes netýká jen mobilních telefonů nebo notebooků. Dobíjecí akumulátory jsou běžnou součástí domácnosti – od tyčových a robotických vysavačů přes drobné kuchyňské spotřebiče až po zařízení osobní péče. Právě u těchto produktů baterie často rozhoduje o tom, jak dlouho bude výrobek skutečně sloužit.
Například u tyčových a robotických vysavačů se životnost baterie pohybuje v řádu několika let, zatímco motor nebo konstrukce vydrží výrazně déle. U spotřebičů značky Sencor je na motory běžně poskytována záruka 10 let, zatímco na baterie platí standardní dvouletá záruka na jejich kapacitu. „Pro zákazníka je frustrující, když přístroj funguje, ale kvůli baterii ho musí odložit nebo složitě řešit servis. Právě tady dává opravitelnost skutečný smysl,“ vysvětluje Martin Štancl, produktový manažer značky Sencor.
Pro Sencor není téma výměny baterií nové. Už dnes značka u řady akumulátorových produktů počítá s tím, že baterie jsou spotřebním dílem a jejich výměna je řešitelná prostřednictvím autorizovaného servisu, v některých případech i samotným uživatelem.
Zatímco pro zákazníky je cíl regulace srozumitelný, pro výrobce znamená zásadní změnu v plánování vývoje, výrobě i dlouhodobé zákaznické podpoře spotřebičů. Regulace prodlužuje životní cyklus produktů a vyžaduje, aby firmy už při jejich uvedení na trh počítaly s dostupností náhradních dílů, servisními kapacitami i zajištěním podpory jednotlivých modelů v delším časovém horizontu.
„Tyto změny se přirozeně promítnou do nákladové struktury výrobců a mohou ovlivnit i konečné ceny spotřební elektroniky. Firmy budou muset mnohem přesněji plánovat, jak dlouho budou jednotlivé modely podporovat, v jakém objemu držet náhradní díly a jaké servisní kapacity k nim zajistit. Regulace posiluje dlouhodobý přístup k výrobkům, ale zároveň klade vyšší nároky na finanční a provozní plánování,“ říká Miloslav Rut, partner poradenské skupiny Moore Czech Republic, a dodává: „Dopad na ceny však nebude u všech kategorií stejný. U vysoce konkurenčních segmentů, jako jsou sluchátka nebo přenosné reproduktory, lze očekávat, že výrobci zvýšené náklady spíše absorbují a promítnou je do svých marží, aby zůstali cenově konkurenceschopní. Mírné zdražení je naopak pravděpodobnější u méně exponovaných kategorií, kde je cenová citlivost trhu nižší.“
Vedle ekonomických dopadů se nařízení výrazně promítá také do vývoje výrobků a do vnitřního fungování firem. „Nová regulace nepředstavuje dílčí technickou úpravu, ale komplexní zásah do konstrukčního návrhu, procesů posuzování shody i interního řízení kvality. Výrobci musí zvládnout vývoj nových konstrukčních řešení, absolvovat rozšířené testování bezpečnosti a funkční shody, aktualizovat technickou dokumentaci a nastavit interní procesy tak, aby dlouhodobě plnily regulatorní požadavky v celém životním cyklu výrobku. Subjekty, které s přípravou na tyto změny nezačaly v dostatečném předstihu, mohou mít s ohledem na účinnost požadavků od roku 2027 významný implementační deficit,“ upozorňuje Luboš Cinek, expert značky Sencor na oblast regulací.
Časový rámec nové regulace navíc podle odborníků neponechává prostor pro výraznější odklady. „Evropská legislativa někdy dává členským státům flexibilitu v implementaci, výrobci se pak například mohou spolehnout na přechodná období. V tomto případě to tak ale není. Aby byly zajištěné rovné podmínky na trhu, nařízení má pevně daný harmonogram a výrobci s ním musí pracovat v podobě, v jaké se na ni členské státy a europoslanci dohodli. Zároveň je potřeba počítat s tím, že v případě nesplnění požadavků mohou následovat sankce,“ upozorňuje Viktor Daněk, zástupce ředitele Institutu pro evropskou politiku Europeum.
Součástí nové regulace je zároveň zavedení tzv. digitálního pasu baterie, který má shromažďovat informace o jejím složení, původu, uhlíkové stopě i možnostech oprav a recyklace. Prostřednictvím QR kódu pak bude možné tyto informace snadno zjistit.
„Smyslem tohoto nástroje je zvýšit transparentnost v celém životním cyklu výrobku a podpořit přechod k cirkulární ekonomice a tedy i rozšíření možností druhotného využití významných surovin, kde se s bateriemi i elektronikou počítá jako s dlouhodobými zdroji, nikoli jako s jednorázovým zbožím,“ dodává Daněk.
Z pohledu uživatelů by měly být změny v konečném důsledku pozitivní. Delší životnost spotřebičů, menší tlak na nákup nového zařízení a větší kontrola nad tím, kdy a jak se elektronika opravuje. Zároveň ale platí, že u většiny přístrojů nebude výměna baterie čistě „domácí“ záležitostí – u technicky složitějších zařízení zůstane servisní řešení nejbezpečnější variantou.
„Smyslem regulace není přenést odpovědnost na zákazníky, ale dát jim možnost volby. Někde si baterii vymění sami, jinde využijí servis. Důležité je, aby kvůli baterii nekončil celý výrobek,“ shrnuje Martin Štancl, produktový manažer značky Sencor.
Elektroodpad patří dle dat Eurostatu k nejrychleji rostoucím druhům odpadu v Evropě i v Česku a bateriová zařízení na tom mají čím dál větší podíl. V roce 2023 se v EU sebralo v průměru 11,6 kg elektroodpadu na obyvatele, přičemž méně než polovina vyřazených zařízení je skutečně recyklována.
Česká republika si v tomto srovnání vede nadprůměrně – jen v roce 2023 se u nás zrecyklovalo 171 790 tun elektroodpadu, což představuje meziroční nárůst o 11 %. Přesto se v celé EU k recyklaci dostává jen asi 49 % přenosných baterií, přičemž cílem nové regulace je zvýšit tento podíl na 63 % do roku 2027 a 73 % do roku 2030; některé státy, například Belgie, už dnes dosahují sběru přes 60 %. Česko je dle dat ČSU na unijním průměru.
Zdroj: www.sencor.cz
]]>
Vedle drobných doplňků vznikly z tohoto materiálu také nástěnné hodiny.
Základem inovace jsou zbytky z výroby oděvů a módních doplňků značky VUCH. Ty se rozdrtí na přibližně dvoumilimetrové kousky, které se následně zalijí pryskyřicí a vylisují do pevné kompozitní desky. Z ní se pak přesným řezáním a frézováním vyrábějí brože, přívěsky na kabelky nebo desky nástěnných hodin.
Použitý materiál vychází z patentovaného kompozitu TXB (Textile Board), který vyvinula katedra hodnocení textilií Fakulty textilní TUL ve spolupráci s Diakonií Broumov. Tento materiál byl veřejnosti představen před dvěma lety jako odpověď na narůstající problém textilního odpadu. Zatímco Diakonie Broumov rozjela jeho výrobu ve větším měřítku s ambicí uplatnění ve stavebnictví nebo nábytkářském průmyslu, zapojení materiálu do malosériové výroby v módním segmentu představuje novou kapitolu jeho využití.
Pro značku VUCH je projekt přirozeným pokračováním její strategie odpovědnější výroby. Udržitelnost vnímá nejen jako práci s materiály, ale také jako podporu lokálního know-how, inovací a smysluplných spoluprací. Právě propojení designu, recyklace a českého výzkumu bylo jedním z hlavních impulsů ke spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci.
„Tento projekt s TUL nám přinesl zásadní know-how v práci s recykláty a potvrdil, že udržitelná móda se může opírat o špičkové české inženýrství. Vidím v tom nejen přínos pro naši výrobu, ale i potenciál pro budoucí vývoj zcela nových, ekologicky šetrných produktových řad ve VUCH,“ říká Marcel Svoboda, designér značky VUCH.
Technologický postup výroby přívěsků, broží a nástěnných hodin byl laděn ve spolupráci s katedrou hodnocení textilií FT TUL, která se podílela nejen na vývoji prototypů, ale i na přípravě kompletní výrobní dokumentace. Ta umožnila značce VUCH zahájit výrobu bez kompromisů v kvalitě i funkčnosti materiálu.
„Partnerské firmě VUCH jsme kromě prototypů dodali kompletní výrobní dokumentaci a doladili celý technologicko-výrobní proces tak, aby mohla doplňky a hodiny okamžitě vyrábět. Společně jsme také hledali cesty dalšího využití recyklovaného materiálu v portfoliu VUCH. To, že se na nás s důvěrou obracejí významní hráči v módním segmentu, vnímáme jako potvrzení odborné úrovně naší práce,“ doplňuje Roman Knížek, vedoucí katedry hodnocení textilií Fakulty textilní TUL.
Spolupráce VUCH a Technické univerzity v Liberci ukazuje, že udržitelná móda nemusí být jen marketingovým pojmem, ale může stát na konkrétních řešeních, datech a technologickém zázemí. Recyklovaný textilní kompozit je dalším příkladem toho, jak lze dát materiálům, které by jinak skončily jako odpad, nový smysl i estetickou hodnotu.
-TZ-
]]>V rámci unikátní výzvy pobídl vídeňský dopravní podnik Wiener Linien loni celkem 46 účastníků z 37 domácností k tomu, aby od května do července nechali své automobily stát v garážích a využívali jiné formy dopravy. Každý účastník obdržel měsíční rozpočet 500 eur, který mohl využít na MHD, sdílená auta či kola a další alternativy. Projekt odborně doprovázela přírodovědecká Universität für Bodenkultur Wien, která monitorovala celkem 23 310 cest a 300 673 ujetých kilometrů.
Dosažené výsledky mluví jasně: i bez vlastního automobilu se lidé dostali do cíle téměř stejně rychle, jako kdyby cestovali autem. Účastníci denně urazili průměrně o 5 % delší vzdálenost, konkrétně přibližně o 2 kilometry více, přičemž čas strávený na cestách se prodloužil pouze o 4,5 minuty. Více než 80 % cest proběhlo ekologicky: 42,6 % pěšky, 19,7 % veřejnou dopravou, 16,9 % na kole a 19 % pomocí sdílených aut či taxi služeb. Zbylá necelá dvě procenta připadla na ostatní formy mobility (např. loď).
Významný dopad měl experiment i na životní prostředí a peněženku účastníků. Celkem se podařilo ušetřit 5,5 tuny CO2, což odpovídá množství, které během roku pohltí lesík o 440 stromech. Náklady na mobilitu klesly v průměru o 40 %, tedy zhruba o 425 eur na měsíc.
Kvalitativní šetření mezi 28 domácnostmi odhalilo, že plánování cest zabralo účastníkům zpočátku více času. Jakmile se však s novým způsobem cestování sžili, hodnotili ho jako pohodlný a efektivní. Přesto 13 domácností zjistilo, že se bez vlastního vozu dlouhodobě neobejdou, zejména kvůli pravidelnému dojíždění mimo Vídeň nebo malým dětem. Naopak 15 domácností již své auto prodalo nebo jeho prodej plánuje.
„V této výzvě vyhráli všichni,“ říká Alexandra Reinagl, výkonná ředitelka Wiener Linien. „Mnoho účastníků dokonce trvale změnilo své dopravní chování a prodalo vlastní vůz. Ukázalo se, že i bez klíčů od auta toho lze hodně zvládnout a že pro život ve městě není nutné mít vlastní vozidlo. Účastníci si osvojili nové návyky a tím přispěli i k ochraně klimatu,“ dodává Reinagl.
Mezi vybranými účastníky bylo 27 mužů a 19 žen. Jednadvacet osob žilo v domácnostech s více než třemi členy, 13 účastníků tvořilo dvoučlenné domácnosti a 12 žilo samostatně. Čtyřicet účastníků mělo k dispozici jedno auto na domácnost, zatímco šest domácností vlastnilo dvě nebo více vozidel. Patnáct účastníků navíc pravidelně dojíždělo do druhého bydliště.
-TZ-
foto: WienMobil, bikesharing © Severin Wurnig/Wiener Linien
Tento systém přináší výhody výrobcům, prodejcům i koncovým zákazníkům. Hlídá celý proces od zpracování suroviny až po doručení produktu. Výsledkem je jistota, že dřevěné peletky splňují vysoké nároky na účinnost, čistotu spalování a spolehlivost.
Standard ENplus® přesně definuje parametry, které musí pelety splnit – od vlhkosti přes hmotnost až po obsah popela. Díky tomu má zákazník jistotu, že každé balení dřevěných peletek poskytne stejný výkon a čisté spalování.
Logo ENplus® na obalu okamžitě signalizuje, že jde o prověřené topivo. Zákazníci mají jistotu, že za své peníze dostanou produkt, který splňuje přísné normy – a díky tomu se rádi vracejí.
Certifikované pelety jsou mezinárodně uznávány, což usnadňuje vstup na nové trhy a otevírá cestu do exportu. Mnoho odběratelů certifikaci dokonce vyžaduje, což významně zvyšuje konkurenceschopnost.
Držitelé certifikace získávají přístup k odborným školením, technickým podkladům a nástrojům pro řízení kvality. Snáze tak zavádějí efektivní procesy a udržují stabilní provoz.
V prostředí, kde se na trhu objevují i nekvalitní pelety, je certifikace silným argumentem. Funguje jako důkaz profesionality a férového přístupu – a přináší výhodu při jednání s obchodními partnery.
Systém ENplus® aktivně kontroluje neoprávněné používání svého loga i případné problémy s kvalitou. Chrání tak jak koncové zákazníky, tak certifikované výrobce, kteří investují do poctivé produkce.
Součástí certifikace jsou auditní návštěvy a testování produktů. Díky včasné identifikaci chyb lze předejít reklamacím a problémům v distribuci dřevěných pelet.
Každá součást řetězce – od výroby po prodej – je měřena stejnými kritérii. To zaručuje férové a jednotné posuzování a zároveň podporuje dlouhodobě stabilní kvalitu.
V mnoha zemích certifikace ulehčuje plnění legislativních podmínek pro biopaliva. Firmám tak odpadá část administrativy a výrazně se snižuje riziko pokut či neshod.
Poplatky za certifikaci nejsou „ztracené peníze“. Vrací se do rozvoje odvětví – do vzdělávání, výzkumu, inovací i nastavování nových standardů. To pomáhá růstu celého trhu s peletami.
Certifikace ENplus® není běžná nálepka. Je to funkční systém, který zajišťuje kvalitní surovinu, profesionální výrobu i férovou distribuci. Díky ní zákazníci získají spolehlivé pelety na topení, které skutečně poskytují vysokou výhřevnost a minimální množství popela. Pokud chcete topit ekologicky, efektivně a bez starostí, dřevěné peletky s certifikací ENplus® jsou sázkou na jistotu.
Na závěr to vystihuje i Kateřina Špunda ze společnosti Optimtop:
„Dřevěné pelety se stávají stále lákavější možností pro širokou veřejnost. V době, kdy celý svět hledá udržitelnější způsoby výroby energie, mají dřevěné pelety potenciál stát se jedním z klíčových hráčů.“
Zdroj obrázku: Yulia Furman / stock.adobe.com
]]>Pojďme si shrnout, jak správně krmit ptáky, kteří na zimu neodlétají do teplých krajin a zůstávají v našich končinách.
Ptáci si pochutnají na slunečnicových semínkách, ovsu, pšenici, ale i dalších obilovinách či luštěninách. Vzpomeňme si na Popelku, s čím jí holubi pomáhali. Ve skutečnosti by ale hrách a čočku nerozdělili do správných ošatek, ale spíše by si na těchto dobrotách smlsli.
Do krmítka přilákají hodně druhů ptáků také ořechy, lískové, vlašské, hlavně ne žluklé.
Některé druhy ptáků velmi ocení jeřabiny či ovoce, nejvděčnější je jablko.
Zejména sýkroky ocení tuk, třeba v podobě sádla nebo loje.
Nic nezkazíme ani nastrouhanou mrkví, neslazenou vařenou rýží či syrovým masem.
Často si neuvědomujeme, že i ptáci pijí vodu. Ačkoli si ptáci v přírodě poradí a vodní zdroj si najdou, čistá voda v pítku jim život usnadní.
Pamatujme, že čím pestřejší stravu ptáčkům nabídneme, tím rozmanitější druhy do krmítka zavítají. Pak už nezbývá mež připravit encyklopedii ptáků a kochat se návštěvou.
Rozhodně ptáky nekrmte zbytky jídla. Zapovězeny by měly být solená či jinak kořeněná jídla. Stejně tak ptáčkům nedopřáváme sladkosti, ať už třeba v podobě sušenek či rozinek.
Krmení je dobré sypat do krmítka, kterých je dnes k dostání nepřeberné množství. Vyrobit jej ale zvládnete v každé rodině, ať už ze dřeva nebo třeba z vydlabaného kokosu. Ptačí potravu lze zavěsit také přímo na strom či keř.
Pozor! Směsi v síťkách je nutné vždy vybalit a zavěsit jinak, možností je třeba je zapíchnout na plot či větev. U síťky hrozí, že se o i pták zachytí drápkem a už se nevymaní.
Veronika E.
foto: unsplash
Na loukách na východním okraji Černého Dolu mohl vyrůst další apartmánový komplex. Správě KRNAP se odkoupením těchto pozemků od investora podařilo ochránit rozsáhlé luční pozemky na hranici Krkonošského národního parku.
„Díky tomuto výkupu jsme odvrátili reálné riziko výstavby na zelené louce v jedné z mimořádných částí ochranného pásma národního parku. Pozemky teď můžeme spravovat tak, aby sloužily přírodě a obyvatelé i návštěvníci Krkonoš zde nadále nacházeli harmonickou krajinu, nikoli další komplexy investičních bytů,“ uvedl ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. „Výstavba severně od komunikace 297 nad Černým Dolem by prolomila dosavadní hranici zástavby a nevratně ovlivnila charakter celé lokality pod Černou horou. I proto mám z tohoto úspěchu upřímnou radost,“ dodal Robin Böhnisch.
Rozsáhlé výkupy musí Správě KRNAP odsouhlasit Ministerstvo životního prostředí, v některých případech jako v tomto rovněž Ministerstvo financí. Děje se tak na základě důkladného odborného odůvodnění a obvykle mu také předcházejí dlouhodobá vyjednávání. Objem finančních prostředků na výkupy je velmi limitovaný.
Odkoupené parcely zahrnují luční pozemky o výměře přes 77 tisíc m², které se nacházejí v ochranném pásmu KRNAP, jsou součástí Evropsky významné lokality (EVL) Krkonoše a přiléhají k Ptačí oblasti (PO) Krkonoše v rámci soustavy Natura 2000. Mají vysokou přírodovědeckou a ochranářskou hodnotu. Hostí cenná přírodní stanoviště, včetně chráněných lučních biotopů a fragmentů lužního lesa. Významná je i jejich role pro řadu ohrožených druhů – například pro chřástala polního (Crex crex).
Důležitým faktorem je také zachování historických stop po těžbě rud, které by plánovaná výstavba nenávratně zničila. Tyto krajinné prvky dnes vytvářejí cenná stanoviště pro rozmanitá druhová společenstva.
Ponechání pozemků, z nichž část je dosud vedena v územním plánu obce Černý Důl jako zastavitelná plocha, v soukromém vlastnictví by znamenalo tlak na jejich využití pro developerské projekty. Ochotou investora pozemky prodat a možností Správy KRNAP pozemky odkoupit toto riziko zaniklo. Výkup byl financován prostřednictvím Národního programu Životní prostředí ze Státního fondu životního prostředí ČR.
Zdroj: KRNAP
Foto: Dotčené pozemky, Radek Drahný
Pokud by v Česku fungoval systém zálohování, měly by hodnotu bezmála 5 000 korun a s velkou pravděpodobností by se vůbec odhozené na zemi neobjevily. Podle odborníků by přitom vymizení těchto nápojových obalů z ulic mohlo snížit náklady obcí na úklid až o desítky procent.
Zcela dominantní část sesbíraného litteringu tvořily půllitrové pivní plechovky, u PET lahví zase převažovaly obaly od nealkoholických nápojů. Plechovky a PET lahve dohromady představovaly 58 procent objemu odpadu a více než tisíc kusů. „Výsledky mluví jasně – více než polovina objemu pohozeného odpadu jsou PET lahve a plechovky. Přitom jde o obaly, které mají vysokou hodnotu, snadno se recyklují a mohly by se díky zálohám vrátit zpět do oběhu. Tam, kde zálohy fungují, lidé obaly neodhazují. Naopak – i ti, kdo je dnes nejčastěji pohazují, by je nejen nezahazovali, ale ještě sbírali po ostatních, aby si finančně přilepšili,“ uvedla Lutfia Miňovská, mluvčí iniciativy Zálohujme.cz.
Jako příklad uvádí sousední Slovensko, kde zálohování PET lahví a plechovek funguje od roku 2022. Podle oficiálních dat se tam podařilo vrátit více než 90 procent obalů zpět do systému a viditelně ubylo pohozených lahví a plechovek v parcích, kolem cest či řek.
Analýza probíhala v několika typech lokalit – u zastávek MHD, na cyklostezce, v parku, v zastavěném území i u řeky Rokytky. Nejhorší výsledky ale přinesla neudržovaná zeleň, odkud dobrovolníci uklidili největší množství odpadu a nápojové obaly zde tvořily až dvě třetiny všeho odpadu. To podle odborníků potvrzuje, že právě tato místa jsou pro obce nejnáročnější na zajištění pořádku – odpad se tam hromadí dlouhodobě a bez pravidelné údržby se rychle stává skládkou.
Zjištění z Palmovky dobře ilustrují situaci ve městech po celé republice. Podle odhadů INCIEN obce každoročně vydávají stovky milionů korun na sběr a odvoz odpadu z ulic, parků a okolí zastávek MHD a úklid pohozených odpadků v těchto lokalitách. „Analýza ukázala, že právě nápojové obaly jsou největším zdrojem viditelného nepořádku. Obce dnes vynakládají obrovské prostředky na úklid veřejných prostranství. Pokud by se z ulic vytratila více než polovina odpadu, mohly by náklady na úklid klesnout až o desítky procent,“ doplnil Petr Novotný z INCIEN.
Vedle plechovek a PET lahví odborníci našli také značné množství nezálohovaných skleněných lahví – váhově tvořily třetinu celého vzorku (41 kg), i když na objemu se podílely jen osmi procenty. Zbylý odpad představovaly hlavně plastové obaly od potravin (15 procent objemu), směsný odpad (10 procent), textil (3 procenta) a papír (3 procenta).
Úklid na pražské Palmovce se uskutečnil v rámci celorepublikové kampaně Ukliďme svět, do níž se zapojují školy, komunity i firmy. „Dobrovolníci opět ukázali, že lidem na životním prostředí záleží. Ale úklid je jen první krok. Pokud chceme skutečnou změnu, potřebujeme systémová řešení – právě jako zálohování, které vzniku velké části odpadu předchází,“ dodala Petra Kozáková z Českého svazu ochránců přírody a koordinátorka kampaně Ukliďme svět.
Zdroj: Analýza litteringu, Institut Cirkulární Ekonomiky, Praha 19. září
Analýza odpadu byla rozdělena do 6 dílčích vzorků, které se lišily charakterem místa, kde byla úklidová akce provedena. Výsledný vzorek, složený z těchto 6 dílčích vzorků na závěr ukázal průměrné složení litteringu na území Prahy.
Cílem analýzy bylo zjistit, jaké druhy odpadů jsou nejčastěji zdrojem znečištění veřejného prostoru, přičemž analýza zkoumala jak hmotnostní zastoupení jednotlivých složek odpadu, tak především jejich objemové zastoupení.
-TZ-
foto: Zálohujme.cz
Doba letních dovolených je tady a Češi se jako každoročně připravují na odjezd – balí kufry, uklízejí domácnost a kontrolují zámky. Jen málokdo ale přemýšlí nad tím, kolik energie zbytečně spotřebuje prázdný byt.
Podle průzkumu pro epet, největšího alternativního dodavatele energií v objemu dodaného množství, domácnosti často nechávají zapnuté spotřebiče ve standby režimu, neodpojují Wi-Fi router, bojler a zapomínají i na běžnou kontrolu zásuvek. Přitom právě tady se dají ušetřit stovky korun za 14 dní – a snížit tak riziko technických závad, nebo dokonce požáru.
Podle průzkumu jen 39 % Čechů před odjezdem vypíná všechny spotřebiče v režimu standby, dalších 42 % vypíná jen některé a zbytek buď nic neřeší, nebo je nechává běžet. Přitom i „uspané“ zařízení často dál odebírá elektřinu – týká se to například televizí, set-top boxů, herních konzolí nebo mikrovlnné trouby. Nejedná se sice o vysoký příkon, ale při delší nepřítomnosti a při součtu více zařízení se spotřeba rychle nasčítá.
Podobně je to i s Wi-Fi routerem. Přestože většina lidí odjede na dovolenou a internet nevyužívá, čtyři z pěti domácností nechávají router v provozu. Přitom jde o přístroj, který běží 24 hodin denně a jeho odpojením na dva týdny lze ušetřit desítky korun.
„Většina lidí netuší, že provoz prázdné domácnosti může za dva týdny stát několik set korun na energiích, jen kvůli zapnutým spotřebičům. Největším žroutem je přitom elektrický bojler – ten sám o sobě může přijít na částku přesahující 200 korun. A to bez toho, aby z něj někdo vůbec pustil vodu,“ říká Roman Šmíd, obchodní ředitel epet.
Typická česká domácnost může během čtrnáctidenní dovolené zbytečně spotřebovat až 110 kWh elektřiny, pokud ponechá v provozu spotřebiče jako bojler, klimatizaci, Wi-Fi router nebo rozsvícená světla. To odpovídá částce přibližně 429 Kč při průměrné ceně 3,90 Kč za kWh. Nejvíce energie spotřebuje elektrický bojler, který sám o sobě představuje téměř polovinu celkových nákladů – tedy zhruba 215 Kč.
Z průzkumu vyplynulo také to, že Češi podceňují některá klíčová bezpečnostní opatření. Například čtyři z deseti domácností, které využívají plyn, před dovolenou vůbec neuzavírají hlavní přívod. Přitom jde o jednoduchý úkon, který může výrazně snížit riziko havárie při případném úniku. A více než 70 % Čechů před dovolenou nekontroluje stav zásuvek, prodlužovacích kabelů nebo přívodních šňůr. Přitom právě ty mohou být poškozené, přetížené nebo zaprášené, což v kombinaci se zapnutým spotřebičem může vést k přehřátí nebo zkratu.
Nezapojený kávovar, tiskárna či termostat možná vypadají neškodně, ale pokud jsou neustále připravené k provozu, mohou během několika týdnů spotřebovat víc energie, než si majitel uvědomuje.
Zajímavý je také pohled na to, co Češi považují za „bezpečné řešení“. Každý osmý Čech přiznal, že před odjezdem vypíná hlavní jistič. I když to může na první pohled působit jako ideální a rychlé řešení, odborníci doporučují s tímto krokem zacházet opatrně.
Vypnout hlavní jistič kvůli úspoře může znamenat víc škody než užitku – například pokud přestane fungovat zabezpečení nebo se zkazí potraviny zapomenuté v mrazáku.
„Cílem by nemělo být extrémní šetření za každou cenu. Lednici nebo zabezpečení nechá většina lidí zapnuté zcela oprávněně. Ale stejně jako jsme si zvykli vypínat topení před odjezdem na hory, je dobré osvojit si i pár základních návyků, které pomohou šetřit energii a zároveň chránit domácnost,“ dodává Roman Šmíd.
-TZ-
foto: Image by xegxef, Pixabay