1. díl

Historický park v obci Velké Březno je citlivě zasazen do překrásné dramatické krajiny Českého středohoří a rozprostírá se kolem půvabného romantického zámečku. Někdy ho můžete navštívit i vy. Kdo ví, možná tu najdete inspiraci pro svou vlastní zahradu. Je přece právě čas, kdy se vybírá a plánuje, abyste na jaře mohli sázet…

Současná rozloha parku činí 5,5 hektaru. Zhruba uprostřed stojí takzvaný nový velkobřezenský zámek a přímo u něj je upravena malá francouzská zahrada s fontánkou a pestrými květinami. Ostatní části parku jsou realizovány v anglickém (tedy přírodně-krajinářském) stylu a vše je situováno mírně do svahu.

Jako v každém správném anglickém parku, i tady jsou nejpodstatnější dřeviny, tedy stromy a keře. Napočítali byste jich kolem pěti set! A některé z nich jsou opravdu pozoruhodné. Nejsou prostě jen staré. Některé z nich jsou také vzácné a mají za sebou pohnutou historii.

Park pro princeznu

Jejich příběh se začal psát v době, kdy velkobřezenské panství zakoupil osvícený pán, Karel hrabě Chotek z Chotkova a Vojnína, nejvyšší purkrabí Království českého. Ten si zde v letech 1842‒1844 nechal postavit skromný empírový zámeček a kolem upravit malý park.

Že jeho zahradní architekt ani zahradníci při zakládání parku nevykáceli stromy, které už kolem rostly, ale dovedně do parku zakomponovali, to asi není třeba dodávat. Ty stromy byly pěkné tehdy a jsou pěkné i dnes, kdy imponují svou mohutností.

Další změny pro zdejší dřeviny nastaly v době, kdy Velké Březno vlastnil známý bouřlivák, cestovatel a diplomat Karel hrabě Chotek. Ten se v roce 1885 ‒ když mu bylo rovných třicet let ‒ oženil s půvabnou princeznou Adelheidou von Hohenlohe-Langenburg, devatenáctiletou dívkou z velmi vznešeného rodu.

Karel se již před svatbou rozhodl uskutečnit pro Adelheidu velkorysou přestavbu sídla, a její součástí bylo i zvelebení a rozšíření zdejšího parku. Nakonec se park rozkládal po polovině úbočí Zámeckého vrchu a zvolna klesal až k mohutnému toku řeky Labe.

V „novém“ parku zůstaly původní stromy, hlavně lípy a duby, ale jestliže měl být park plně využit, bylo třeba, aby byl zajímavý a také vybavený. Jak? Inu, Adelheida byla mladá, moderní, sportovně založená žena, a tak kromě odpočívadel, fontánek, potůčků a rybníku s lekníny byl v parku vybudován také plavecký bazén, tenisové hřiště a kuželník. Hřiště byste dnes hledali marně, ale bazén i kuželník tu jsou, a plně funkční.

Pokud jde o stromy, světaznalý Karel se nemínil spokojit jen tak s něčím, a tak si u různých dodavatelů objednával všelijaké zvláštnosti: Z východních zemí byl přivezen například jerlín japonský, zmarličník japonský a také tři druhy magnolií a liliovník tulipánokvětý ‒ stromy, jež bývaly v Číně součástí proslulých palácových zahrad.

Ze střední Ameriky připutovaly původní divoké rododendrony, které až dodnes bývají každé jaro doslova obsypány množstvím sněhobílých květů.

Na historických fotografiích můžete kromě jiného vidět také roztomilé malé keříčky, které jsou uspořádané do tvaru podkovy v trávníku před hlavním vstupem do zámku. Dnes je tato „podkovička“ podstatně mohutnější a někdejší drobné keříky už tvoří cosi jako malý les, rododendronový hájek.

Botanikové sem do parku jezdí často právě kvůli těmto původním divokým rododendronům. Jsou tu jako neocenitelný živý genofond. Všechny dnes známé barevné kultivary byly totiž v průběhu let vyšlechtěny právě z tohoto druhu.

Eva Musilová