2. díl

Smutné mezidobí

A co se s parkem dělo dál? Do roku 1945 byl odborně opečováván šesti hraběcími zahradníky. Potom se přes něj přehnala divoká léta poválečných zmatků a osídlování pohraničí a následovala desetiletí, která kultuře a krásnu také zvlášť nepřála.

Zámek i s parkem byl zkonfiskován a úřadovala zde armáda, později třídicí dětský domov, politická škola a opět armáda. Z parku zmizely sochy a sošky, zahradní nábytek i ozdobná zábradlíčka, kamenné cestičky zarostly plevelem a náletovými dřevinami, odlehlá zákoutí posloužila jako obecní smetiště. Smutný osud, který potkal nemálo českých starobylých parků.

Dnes už devastace naštěstí nepokračuje a park je opět krásným a klidným místem k odpočinku i rozjímání.

Potěšení v každé roční době

Park skýtá potěšení v každé roční době. Jsou tu zachovalé „raritky“, ve kterých si hrabě Karel tak liboval. Můžeme si prohlédnout třeba ambroň západní, jinan dvoulaločný nebo jedlovec Mertensův.

Zajímavým stromem je sříhanolistý dub letní. Pokud jste z názvu usoudili, že bude mít nějaké výstřední listy, nemýlíte se. Jsou tak důkladně „vystříhané“ a roztřepené, až to vypadá, že snad tento strom napadla sarančata nebo jiný žravý hmyz.

Když budeme dále pozorně sledovat stromy a keře, které na své procházce parkem míjíme, pak kromě různých zajímavě vybarvených javorů, topolů a lip uvidíme například i buk, jehož listy mají něžně růžové okrajíčky, nebo třeba magnolii opakvejčitou, která na rozdíl od běžných magnolií nekvete zjara, ale v létě (a jejíž květy mají v průměru klidně i dvacet centimetrů a listy jsou až půl metru dlouhé).

V krásné zahradě nesmějí samozřejmě chybět květiny: Pokocháme se tady pohledem na rozrostlé lekníny, na spoustu letniček a fuchsií a také na stoleté hortenzie a dřevité pivoňky.

Velkobřezenský park má jednu ohromnou výhodu: Kdysi ho totiž hrabě Karel ‒ sám nadšený zahradník ‒ navrhoval ve spolupráci s odborníky, a tak dodnes platí, že ať člověk přijde v kterémkoli ročním období, vždy je na co se podívat, čím se potěšit a k čemu přivonět.

Že je tu krásně na jaře, není třeba vysvětlovat. Za každým zákrutem travnatých a kamenitých stezek se nám naskytne nový, nečekaný výhled. Fotograf si tu rozhodně přijde na své: rododendrony osmi barev, omamně vonící azalky, bílé a růžové magnolie, žlutý dřín a štědřenec, fialový divoký šeřík, bílé a červené jírovce, mnohokvěté jabloně a další a další krasavci…

Kdo sem zavítá například v podzimních dnech, kdy už se příroda ukládá k spánku, ten tu zažije hotový karneval: Mnoho druhů javorů hýří neuvěřitelnou spoustou barev od žluté přes zářivě oranžovou a červenou až po karmínovou a fialovou. Přidají se sladce žluté lípy, oranžovohnědé duby a zelené jehličnany, a to vše ještě zpestřuje množství barevných plodů všech možných tvarů a velikostí.

O zdejších stromových zajímavostech by se toho dalo napsat ještě mnoho. Můžete si park také projít s některým z průvodců nebo si popovídat s místními starousedlíky, když se rozhodnete posedět na lavičce nebo v kavárničce na nádvoří.

Jako doma

Návštěvníci Velkého Března si často velmi pochvalují příjemnou, vpravdě rodinnou atmosféru, která v zámku i jeho parku vládne. Připadá jim, že tu není ani stopy po nějaké dávno mrtvé historii, že to tu vlastně stále žije. Je možné, že to podobně budete vnímat i vy. Když navštívíte park, zámek, a třeba i zdejší pivovar a seznámíte se blíže s životními osudy hrabat Chotkových, budete se tu třeba i vy zakrátko cítit jako doma. A možná si při prořezávání keřů na své zahrádce zavzpomínáte na březenský park a na cestovatele hraběte Karla.

Eva Musilová