Líbilo by se vám pěstovat citrusy? Bojíte se ale, že se jim ale v našich končinách nebude dařit?

U většiny druhů tomu tak opravdu je, ale citronečník je výjimkou!

Původ citronečníku

Citronečník pochází z Koreje a z Číny. Je jedinou rostlinou podobnou citrusům, kterou lze vypěstovat i ve volné přírodě našich podmínek.

Dorůstá pouze do výšky dvou metrů a dožívá se jediného čtvrtstoletí, ale velice dobře snáší české zimy.

Čím si citronečník trojlistý vysloužil statut okrasného keře?

Při pohledu na něj vám to bude jasné. Možná vás na první pohled zaujme spleť větví, mohutné pěticentimetrové trny či trojčetné uspořádání listů s nejdelším středním listem. Nebo vás uchvátí vůně obrovských bílých květů. Nebo si zamilujete malé žluté plody, které ale bohužel nejsou k jídlu. Jsou trpké a hořké. Navíc nemají příliš mnoho dužniny, většinu vnitřku plodu zabírají semena. Je to škoda, protože obsahují celkem velké množství vitamínů.

Co rostlina potřebuje?

Rostlina potřebuje suché, teplé a chráněné polohy v polostínu. Půda má být humózní, lehčí, slabě kyselá s přídavkem rašeliny. Na zahradě se bude vyjímat samostatně, může však být umístěna i na balkoně či terase (na zimu byste ji ale měli přesadit do půdy). Někteří pěstitelé vysazují citronečník do živých plotů. Těmi je pak sice vidět, jsou však zaručeně neprostupné. Jen dávejte pozor, aby trny této rostliny neohrožovaly osoby, umístění vedle zahradní cesty proto není zrovna nejvhodnější.

Jak už jsme psali výše, citronečníky jsou mrazuvzdorné, vydrží i teploty -25°C. Mladé rostliny ale před mrazem chraňte, alespoň první zimu jim ještě dopřejte teplo skleníku. Květy vyrážejí brzy po zimě, většinou již v dubnu a ještě dříve než samotné listy.

K čemu slouží?

Citronečník lze však využít i jinak, a to ke zcela praktickému účelu, jako podnož pro nesčetné druhy citrusů. Díky tomu jsou pak tyto rostliny, již s jedlými plody, o poznání odolnější vůči zimě. Zkřížením citronečníku s pomerančovníkem lze získat citranže, s grepovníkem pak citrumela. Ty dále slouží jako podnože.

Sandra Špačková
foto: Jebulon/Wikimedia Commons