Lesy v České republice zaujímají 33,7 % z celkové plochy území státu. Mezi nejčastější druhy patří smrk ztepilý, který tvoří přes polovinu lesního porostu. Dále borovice lesní, buk lesní, dub letní, modřín opadavý nebo bříza bělokorá. Snahou lesníků ČR je udržovat pestrou druhovou skladbu a rozšiřovat ekologickou rozmanitost. Jelikož právě vysoká biodiverzita může zajistit správné plnění funkce lesa.

Cílem je přiblížit druhovou skladbu lesa původní skladbě. Základem tohoto snažení by mělo být snížení zastoupení smrku a zvýšit podíl listnatých dřevin, jelikož jehličnaté monokultury jsou jedním ze základních problémů našich lesů. Čistě jehličnatá monokultura je charakterizována jako les s podílem listnáčů menším než 25 %. Jehličnatých monokultur se u nás v současné době vyskytuje asi 31 %, listnatých jenom 13 % a lesů smíšených 56 %.

Mimo produkční, plní les ještě několik nezanedbatelných funkcí. Půdoochranná funkce lesa zajišťuje ochranu před erozí vodní, větrnou, sněhovou i před sesuvy půdy. Dále lesy pozitivně ovlivňují ekologickou biodiverzitu. Les je společenstvím mnoha rostlin a živočichů, kteří jsou závislí na vzájemných interakcích a společně vytvářejí dobře fungující systém. Bohužel lesní monokultury tato základní poslání neplní.

Takové porosty jsou nestabilní. Monokultury jsou náchylné k erozi a k chorobám. Právě druhová a věková skladba lesa je nejdůležitějším aspektem při rozšiřování škůdců a chorob v lesních porostech. Nejohroženějšími jsou právě stejnověké monokultury, protože konkrétní škůdce je většinou zaměřen na stejný druh a na dřevinách se potom šíří velmi rychle.

Proč se tedy jehličnaté monokultury pěstují? Protože jehličnaté stromy je ekonomicky výhodnější pěstovat. Jejich dřevo se získává rychleji a poptávka po něm je stálá. Jedním z neposledních důvodů pro sázení jehličnanů je i pohodlnost. Ano, mnozí lidé si na zahradách a okolo domů vysazuje raději jehličnany jenom proto, aby nemuseli pod listnatými stromy na podzim uklízet listí. Tímto způsobem se dostává velké množství jehličnanů i do nadmořských výšek jim nepůvodních.

Naštěstí ale existují snahy tento trend zvrátit a lidé starající se o naše lesy systematicky naplňují vytyčený plán – dospět k co nejpřirozenější druhové skladbě přispívající k přírodní pestrosti. Jde o běh na dlouhou trať, ale Česká republika patří mezi země s bohatou lesnickou tradicí a již dnes má dobře nakročeno.

Hana Blahoutová