Kouř ze spáleného listí tak nějak neodmyslitelně patří k českému podzimu. Při vypalování se ale do ovzduší uvolňuje velké množství zdraví škodlivých látek a hrozí také riziko požárů. Existují však i smysluplné způsoby využití posklizňových zbytků.
Zdravotní rizika
Vzhledem k tomu že listí a jiné posklizňové zbytky jsou na podzim obvykle vlhké, hoří pomalu a do ovzduší se uvolňuje velké množství jemného prachu, sazí a jiných pevných částic. Tyto látky se mohou dostat hluboko do plicní tkáně a mohou způsobit kašel, sípání, bolest na hrudi nebo v nejhorším případě i dlouhodobé problémy s dýcháním.
Kouř z listí může také obsahovat nebezpečné chemické látky, jako je například oxid uhelnatý, který na sebe v krvi váže hemoglobin a snižuje tak množství kyslíku v krvi a v plících. Běžně se v kouři vyskytuje také benzo(a)pyren, který je jedním z faktorů vzniku rakoviny plic u kuřáků. Kouři by se neměli vůbec vystavovat malé děti, starší lidé a osoby trpící astmatem a nemocemi srdce.
Kompostování a mulčování
Nejekologičtějším způsobem využití listí a posklizňových zbytků je staré známé kompostování. Kompostování suchého listí lze urychlit míšením se zelenými zbytky.
Další alternativou ke spalování listí je mulčování rostlin. Listí tak zabrání pronikání chladu ke kořenům a eliminuje plevel – obvykle se doporučuje 2-3 vrstva listí kolem aktivně rostoucích rostlin. Pokud listí leží na trávníku, je výhodné ho posekat a nechat ho jako mulčovací vrstvu na místě.
Legislativa
Z hlediska zákona o ovzduší je povoleno spalovat v otevřených ohništích dřevo, dřevěné uhlí a suché rostlinné materiály. Právě podmínka suchosti je však málokdy splněna a spalováním vlhkých zbytků vznikají v hojné míře výše zmíněné škodliviny. „Spalovač“ se tedy vystavuje riziku přestupkového řízení. Kromě toho mohou obce vypalování posklizňových zbytků regulovat obecně závaznou vyhláškou. Obecní vyhláška o odpadech by pak také měla nabídnout možnost bezpečného zbavení se rostlinných zbytků.
R. K.
