Zimní péče o květiny

kvetina

Stěží bychom našli člověka, jehož domov nebo kancelář je zcela bez květin nebo rostlin. Oživují prostor a poskytují očím potěšení. Ale jen pokud se o ně umíme postarat.

Jsou příjemnými společníky právě v zimě, kdy nám nahrazují zelené parky a někdy i rozkvetlou zahradu. Někdy rozkvétají ještě dříve, než roztaje sníh, a v létě tvoří spolu se zelenou kulisou venkovního světa důkaz, že vše na této planetě je živé. A pro ty, kteří žijí v bytě, jsou zahradou právě ony.

S proměnami světelných i tepelných podmínek v průběhu roku je nutné i přizpůsobovat péči o rostliny v interiéru. Každá rostlina nepotřebuje nutně zimování, a některé dokonce v zimě procházejí vrcholem svého vegetačního cyklu. Je důležité rozpoznat, co která potřebuje, a přizpůsobit jí stanoviště, zálivku a i případné hnojení.

Procentuální zastoupení vodních par ve vzduchu je jedním ze základních faktorů dobrého prospívání rostlin. Číslo, které občas zaslechnete, udává relativní vlhkost vzduchu – tedy poměrné zastoupení vodních par vzhledem k maximálnímu nasycení vzduchu.

A teď se podívejme, jaké květiny doma pěstujeme. Většina pokojových rostlin vyžaduje teplotu vzduchu v rozpětí 16-22 °C, logicky tak pochází z teplejších krajin, než ve kterých se nacházíme. Pak jsou geneticky naprogramované pro vysoké teploty vzduchu, ale také na poměrně vysokou vlhkost – kolem 55-60 % a výše. A tuto šedesátiprocentní hranici v moderních bytech, zvláště s ústředním topením, lze jen těžko dosáhnout. Z výzkumů totiž vyplývá, že hodnoty relativní vzdušné vlhkosti se ve vytápěném prostoru pohybují poměrně konstantně mezi třiceti a čtyřiceti procenty. A nepomáhá ani větrání – v zimě je vzduch suchý i venku, neboť v mrazivém vzduchu páry zmrznou a spadnou na zem jako sníh nebo jinovatka.

Větráním rostlinám tak naopak často ještě více škodíme, protože pokud jsou postaveny na okenním parapetu, vystavujeme je navíc ještě teplotních šokům, protože dostatečná teplota půdy rozhoduje o úspěchu pěstování v zimním období. Citlivé rostliny, a to je většina tropických zástupců – jsou totiž ze své domoviny zvyklé na minimální teplotní výkyvy – spíše snesou pokles teploty vzduchu než poškození z podchlazení kořenového balu. A při nedokonale těsnících oknech může být rozdíl teploty vzduchu a půdy dokonce až 10 stupňů.

Pro každou rostlinu je suchý vzduch nebezpečný – vysiluje ji, neboť ji nutí odpařovat větší množství vody z průduchů a voda jí tak nestačí. Mohutná zálivka v tomto případě nepomůže, ale uškodí. Metabolismus rostliny není tak rychlý, aby veškerou vodu stačila zpracovat. Je to něco podobného, jako kdybyste dýchali jen ústy a okoralé rty, jazyk a hrdlo se snažili zvlhčit neustálým proléváním sklenicí s vodou. Stačilo by pár dní a uléhali byste doma se zánětem průdušek, které ke své dobré funkci potřebují ohřátý a zvlhčený vzduch prostředím nosu.

U rostlin jsou takovými příznaky následující: mladé listy se nevyvíjí tak, jak by měly. Dospělé listy nejsou rovné, všelijak se kroutí a svinují, postupně sesychají a konečky či špičky hnědnou. Poupata zůstávají nerozvitá nebo odpadnou dříve, než stačí vykvést. Rostlina je viditelně oslabená a mnohem hůře odolává škůdcům, jako jsou molice, svilušky a třásněnky. Mnohem obtížnější je také se těchto škůdců zbavit – i při vší chemické pomoci rostlina sama má poměrně málo sil.

Jak zvýšit vlhkost vzduchu

Nejklasičtější, nejtradičnější a také jednou z nejjednodušších metod je rosení. Rostlinu postříkejte kropítkem nebo rosítkem vždy ráno, přes den oschne. Používejte odstátou (alespoň 24 hodin), vlažnou a měkkou vodu bez vápenitých usazenin, které by „ucpaly“ póry v listech a tvořila by se nevzhledná bělavá místa. Rostliny ovšem nerostou, pokud na ně svítí ostré slunce. Z vlastní zkušenosti víme, že kapky vody působí jako lupa a mohly by tak způsobit popálení listů.

Ale i výjimky potvrzují pravidlo. Rosení nemají rády gloxínie, jonátky, tořivky, begonie, prvosenky či pantoflíček. Stejně tak rosení neprospívá elektrickým přístrojům, dřevěným okenním parapetům, záclonám nebo nábytku. Snažte se proto rukou ochránit citlivé přístroje nebo látky. Druhou variantou je odpařovač vody umístěný na topení, ale ten zpravidla nestíhá pokrýt potřebu jak rostlin, tak lidí v místnosti žijících. Variantou je elektrický zvlhčovač vzduchu, který vytváří ihned se odpařující kapičky a nedochází tak k poškození nábytku nebo elektroniky.

V praxi se osvědčily i tzv. odpařovací misky, kdy pod květináč umístíte zásobárnu vody tak, aby rostlina ve vodě nestála (lze vyřešit postavením květináče na větší kameny nebo keramzit), a tak neustále stoupá vlhký vzduch. Posledním řešením zvýšení vlhkosti vzduchu je promyšlený způsob uspořádání rostlin. Postavíme-li vedle sebe ty, které odpařují hodně vody s těmi, které mají rády vysokou vlhkost vzduchu, můžeme se chlubit malým světem, který si sám téměř vystačí.

V zimě se některé rostliny mohou potýkat s nedostatkem světla. Podle možností je můžeme přisunout blíže k oknům nebo je můžeme přisvětlovat speciálními zářivkami. Žárovky nejsou pro tento účel příliš vhodné, protože emitují poměrně dost tepla a mohlo by snadno dojít nejen k popálení rostlin, ale i k jejich přesušení. A pokud světlomilné rostliny seskupíte na jednom místě kolem takové přisvětlovací zářivky, stanou se rázem zajímavým doplňkem interiéru, životem zelení rozzářeným.

Komentáře

  • Dobrý den. Prosím jaký je název rostliny na obrázku. Děkuji

Zanechte komentář

Můžete využít tyto HTML značky: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Odběr novinek

Odkazy

Partneři

E15
Stirling Energy s.r.o.
Třetí ruka
Viesmann
Výstava Bydlení