Socialistické školství zavedlo přibližně od poloviny minulého století princip stravování dětí školního věku v jídelnách, jejichž provoz je dotován ze státních finančních prostředků. Generace rodičů si zvykly na tuto “službu“, ale význam nutričně vyvážených a hlavně kvalitních obědů ve většině případů už neřeší.
Dochází tak často k situaci, že zatímco by se děti v nízkém věku měly naučit správným stravovacím návykům, často považují oběd ve školní jídelně za nutné zlo. Netěší se na něj a chodí do školní jídelny pouze z donucení svých rodičů. Stále častěji se setkáváme u dětí s alergiemi nebo jinými poruchami imunity.
Má-li společnost do něčeho investovat, mělo by to být zdraví a u dětí má zcela klíčový význam právě strava. Střední a hlavně starší generace ve většině případů v dětském věku konzumovala potraviny s významně menším podílem chemických přídavných látek, než je tomu dnes, což je dalším důvodem pro cílené zaměření na nejmladší populaci.
Projekt Bioškoly je realizován společností Country Life s.r.o. a finančně podporován Ministerstvem zemědělství České republiky. Probíhá již od srpna 2009 a tento měsíc bude končit. Zapojily se do něj mateřské, základní a střední školy z Prahy, Středočeského, Královéhradeckého a Jihomoravského kraje.
Základním úkolem tohoto projektu bylo vytvořit fungující řetězec dodavatelů a výrobců biopotravin a zároveň nadchnout školy a školní jídelny pro odběr těchto produktů. Jelikož se projekt soustředil hlavně na děti, uspořádali pro ně organizátoři za poslední dva roky mnoho exkurzí na ekofarmy a školní biojarmarky. Ty mimo jiné nabídli také setkání čtyř klíčových skupin, jichž se projekt dotknul – tedy zemědělců, dětí, škol a rodičů.
V rámci projektu již bylo vydáno mnoho brožur, letáků a uspořádány semináře, kde měli všichni zájemci možnost dozvědět se o projektu a biopotravinách další informace. Součástí projektu byla samozřejmě i pomoc školám a školním jídelnám se zaváděním biopotravin do jídelníčků. K tomu posloužily nejenom písemné materiály, ale i pestrá nabídka seminářů a kurzů vaření určené pro školní stravovací zařízení.
Nelehkou záležitostí ale i nadále zůstává přesvědčení rodičů dětí o zaplacení kvalitnějšího stravování za vyšší cenu. Je jasné, že jedním z největších problémů při zavádění biopotravin do škol jsou právě peníze. Biopotraviny mohou být dražší, měli bychom si ale uvědomit, že jejich vyšší cena je opodstatněná a za kvalitu a zdraví našich dětí snad stojí. Snad moji myšlenku potvrdí i výsledky tohoto ojedinělého projektu.
Hana Blahoutová
